Srazy

Srazy (nejen) turistických oddílů se pořádaly ve Bzenci od roku 1992.
Až na jednu výjimku proběhly všechny na starém cvičišti u lesa, kde se oddíly stravovaly (z vlastních zásob) i nocovaly (ve vlastních stanech, pod širákem). Jednalo se o víkendový podnik, tzn. pozvané oddíly přijížděly v pátek a odjížděly v neděli. Program byl ve většině velmi podobný:

pátek - ubytování, noční hra

sobota - prezentace, vyplňování startovních lístků, dopolední soutěže (smíšená družstva), slavnostní zahájení, závod, slavnostní oheň s vyhlášením výsledků nočních i dopoledních soutěží a samotných závodů a oddílovými programy.

neděle - ukončení a loučení.

Samotný závod probíhal v lese za cvičákem. Děti byly většinou rozděleny do 3.-4. kategorií. Trojice soutěžila v různých tábornických disciplínách jako např. stavba přístřešku, rozdělávání ohně, orientace mapy, určování rostlin a stromů, hod oštěpem, střelba z luku, přechod lanové lávky apod.

Srazy skončily 6. ročníkem v roce 2001, hlavně proto, že účast oddílů byla mizivá. Téměř všechny spřátelené oddíly zanikly a nové kontakty se nám jaksi nepodařilo navázat.

1. ročník
Sraz proběhl o víkendu 29.-31. 5. 1992 a byl ve znamení 15. výročí založení oddílu a 100 let Sokola. Kromě Sefogy se jej zúčastnily oddíly z Polichna (Severka), Ratíškovic (Ontário), Moravského Písku (Zelenáči), Kyjova (Sokol) a rakouské Vídně (Sokol).
V sobotu dopoledne proběhla prezentace a zároveň byla na klubovně otevřená výstava fotografií, camrátek a kronik věnovaná našemu i Sokolskému výročí. V poledne bylo slavnostní zahájení srazu a poté začaly samotné závody.
Večer byly u ohně slavnostně oznámeny výsledky závodů. Dopolední soutěž vyhrála děvčata ze Sefogy (přece jenom výhoda domácího prostředí) a z výsledků odpoledních závodů si pamatuju jen výsledky starších: všechna 3 místa děvčat - SEFOGA , všechna 3 místa starších kluků - ONTÁRIO. Právě tyto závody způsobily, že děvčata ze Bzence bývala velmi často viděna na kolech v Ratíškovicích, jak nahání kluky z Ontária. V neděli ráno byla velká kuličkiáda a po ní se oddíly postupně loučily.

2. ročník
3.–6.červen 1993
Tento rok byla ještě hojnější účast než v roce minulém. Navštívili nás oddíly z Valtic (Puštíci), Ratíškovic (Ontário a Squaw), Uherského Brodu (Dráčata), Rohatce (Jižní Kříž) a z Polichna (Severka) a přijela dokonce významná návštěva z Prahy - Galén, kterého děti v pátek večer zpovídali u ohně.
V sobotu dopoledne proběhla soutěž zaměřená na poznávání Bzence. Oddíly vyfasovaly papíry s otázkami např. kolik lamp pouličního osvětlení je po pravé straně směrem od benziny po křižovatku na Těmice, kde se nachází sklep č.p. 45, kolik let je starší z lip v zámeckém parku, jaký je objem největšího sudu ve vinařských závodech, co bývala dřív budova Sokolovny apod., které měly zodpovědět v limitu cca 3 hodin (což je stálo dost běhání). Po této soutěži se sotva stačily najíst a už bylo slavnostní zahájení a samotné závody.
Večer se mezi programy zúčastněných oddílů slavnostně vyhlásily výsledky: dopolední soutěž vyhrála děvčata ze Sefogy a výsledky odpoledních závodů byly vlastně naprosto shodné s loňským rokem - všechna 3 místa děvčat - SEFOGA , všechna 3 místa starších kluků - ONTÁRIO. V neděli dopoledne jsme se pak všichni rozloučili.

3. ročník
26.–28. květen 1995 - Cesta nocí i dnem
Tento ročník jsme pojali vskutku netradičně. Nejenže se sraz nekonal na cvičišti u lesa, ale na Starém hradě nad městem, dokonce jsme místo tradičních sobotních závodů připravili velkou hru - O poklad loupežníka Žilky. Protože už na zvadle jsme avizovali, že hra bude velmi náročná, přijelo tentokrát o něco míň účastníků. Jako tradičně se zúčastnily Puštíci z Valtic včele s Kolumbem, Dráčata z Uherského Brodu s Jajkou, Medvědi z Němčic na Hané s Cvrčkem a Šamanem, Squawki z Ratíškovic se Šurkou a samozřejmě Sefoga.
Hned v pátek večer jsme všechny přítomné rozdělili do smíšených družinek, každé z nich přidělili dospělého vedoucího a vysvětlili legendu hry:
Kdysi dávno pradávno žil v lese mezi Bzencem a Strážnicí loupežník Žilka. Byl to loupežník relativně dobrý, který bohatým bral a chudým dával, ale sem tam vyvedl nějakou kulišárnu i chudákovi. Jako třeba strýcovi Ventrčovi ze Bzence. Ten se jednou vypravil na jarmak do Strážnice prodat svoji zeleninu a protože bylo horko a cesta byla dlouhá, asi tak v polovině si sedl pod strom, že si odpočine. Sluníčko hřálo, strýček byl unavený, a tak ani nevěděl jak a usnul. Zatímco spal, ze stromu nad ním seskočil hbitý človíček, dvakrát strýca obešel, usmál se pod vousy a otočil mu tragač směrem na Bzenec. Když to provedl, začal strašlivě křičet. Ventrča se probudil a když před sebou uviděl loupežníka s bambitkami v ruce, chytil tragač a pelášil až se mu za patami kouřilo. Zpomalil až za hodnou chvíli, utřel si zpocené čelo a pokračoval v cestě na jarmak. Netrvalo dlouho a uviděl před sebou střechy domů. Nebyla to však Strážnice ale Bzenec.
No a právě tento loupežník, kdysi uloupil poklad pánů ze Strážnice (tuším to byli Žerotínové). Ti na něho poštvali četníky ze široka daleka, ale po Žilkovi jako by se země slehla. Až jednou si jeden unavený četník lehl pod široký dub a podíval se do jeho koruny. Přímo nad ním seděl Žilka. Protože už neměl patrony, utrhl si z uniformy knoflík, nabil ho a po loupežníkovi střelil. Ten spadl ze stromu jako zralá hruška. Uloupený poklad se však už nikdy nenašel. Teď je na nás, abychom loupežníkův poklad objevili. Podařilo se nám najít mapku, na které jsou vyznačena místa s ukrytými klíči od pokladu, ne na každém z nich však klíče jsou - některá místa jsou falešná. Kde je poklad samotný, to prozradí družince, která získá všechny klíče, starý muž ukrytý v altánu.
Družinkám jsme rozdali černobílé mapy okolí Bzence. Do nich si pak obkreslili obrázky z mapy originální. Byly to dost podivné obrázky, třeba čert, který si máchá nohy ve vodě (Čerťák - osypaný břeh), kačena jak plave (rybník Kačeňák), pomník mezi stromy (Bechtlův pomník na Přívozu), zvonička s hrozny (kostel v Domaníně), celkem tam bylo 10 obrázků, které představovaly místa, kam „Žilka“ klíče od pokladu ukryl. Jak se místa jmenují a kde jsou, to si ovšem družinky musely zjistit samy. Všechna vyznačená místa byla v okruhu cca do 7 km kolem Bzence a to směrem na Domanín, Vracov, Moravský Písek a Strážnici. Musím říct, že se družinky hodně naběhaly, než je všechny navštívily, a muselo je občas pěkně naštvat, když místo pravého klíče našli pouze klíč namalovaný se vzkazem „Cha, cha, cha, vedle jak ta jedle“.
Všechny družinky se rozdělily na menší části (2–3), ale každá z nich si zvolila trochu jinou taktiku. Někdo vyrazil už v pátek v noci a přespal mezi stanovišti, jiný si řekl, že ráno je moudřejší večera a šel spát. Všichni se však velmi snažili, a když konečně vítězná Kolumbova družinka poklad našla (byl v Žilkově dubu), lehla si i s ním pod dub a 2 hodiny tam prospala. I když poklad našla jen jedna družinka, nakonec se se všemi spravedlivě rozdělila.
Po ukončení hry jsem se dohodli s Dráčaty z Uherského Brodu, že zatímco my budeme pořádat tradiční srazy každý druhý rok, oni v mezidobí uspořádají hry alá Žilka.

4. ročník
30. 5.–1. 6. 1997
Oficiální zahájení mělo být až v sobotu, ale většina se sjela už v pátek a udělala dobře. Přijela nás totiž navštívit vnorovská malířka Marta Vašíková - Karakuňa, která nám v tee-pee, kde nás byla asi 80, vyprávěla o svém pobytu mezi Indiány v brazilské rezervaci Xingu. Samozřejmě, že nechyběla ani páteční noční hra - tentokrát Útěk vřetězech - při které k sobě za nohu svázané oddíly musely dělat šílené věci. Po hře ti, kteří se neodvážili vzdorovat zimě, odcházeli na Sokolovnu, kde přečkali noc pěkně v teploučku.
V sobotu pokračoval program soutěžemi smíšených družinek. Na soutěžící byla radost se dívat - běhali jak oživot. Zvláště oblíbené byly kartičkové hry. Přestože bylo celkem chladno, zimou nikdo netrpěl.
V poledne zahájil starosta Sokola sraz oficiálně a osobně nás pozdravil a přivítal i Galén. Ve 14.00 hod. začal samotný závod. Na trati bylo celkem sedm stanovišť, které měly tříčlenné družinky zdolat v co nejlepším čase a s minimem trestných bodů. Bylo to INDIÁNSTVÍ (střelba z luku, hod oštěpem do bizona, ovládání biče), TÁBORNICTVÍ (stavba přístřešku, rozdělání ohně), AZIMUT (určení azimutu), ŠAMAN (poznávání rostlin a stromů, indiánské znaky), ZÁLESÁK (řezání kuláčku v limitu, střelbaz gumypušky, poznávání stop), MAPA (mapové značky, orientace mapy), LANO (lanová lávka). Poslední hlídka doběhla v 17.00 hod., a teď se pro změnu začali potit vedoucí, jednak při vyhodnocování soutěží a jednak při tom, když zjistili, že mají málo cen.
Večer byl zapálen slavnostní oheň, na kterém se všichni dozvěděli výsledky dopoledních i odpoledních soutěží a závodů. Mezi vyhodnocováním se zpívali písničky, udělovali březové lístky, a každý oddíl měl připravený svůj program. Taky byl velký soud. Soudily se takové prohřešky jako pozdní příjezd na sraz, zívání u slavnostního ohně, týrání dětí kartičkovými hrami apod.
V neděli jsme všichni zaspali. Vzbudil nás až pan Řezáč, který nám přišel povědět něco o chovu koní a závodění. V 10.00 hod. jsme sraz oficiálně ukončili. Postupně nás opouštěly Dráčata z Uh. Brodu, Ontário a Pomněnky z Ratíškovic, KČT Nivnice, Puštíci z Valtic a Medvědi z Němčic nad Hanou.

5. ročník
4.–6.červen 1999
Jako obvykle přijela většina oddílů už v pátek. Nejdříve se všichni zabydleli a kolem sedmé hodiny se konala beseda s Jožkou Dufkem z CHKO Bílé Karpaty a indiánským kmenem LLM Arapaho z Uherského Hradiště. Bylo to opravdu velmi zajímavé, děcka nám zpívali indiánské písničky a dokonce tančili i indiánské tance. V noci jsme hráli „Na bludičky“. Protože bylo teplo zůstali tentokrát všichni nocovat na hřišti.
V sobotu ráno jsme udělili soutěžícím kuličky za večerní hru, rozdělili je do smíšených družinek a přidělili jim vedoucí (Vinca, Kolumbus, Pudink, Tarzan a Skipin). Mohli začít „seznamovací“ hry. Tentokrát jsme vymysleli obzvláště záludné - např. běhání dvojic s polštářkem mezi hlavami, prolézání provazovým žebříkem, prolézání obručí apod. Podle výsledků jsme pak družstvům přidělovali kuličky. Jak již bývá zvykem, v poledne jsme zahájili sraz a před druhou hodinou vyběhla na stanoviště první hlídka. Tentokrát byly děti rozděleny pouze do 3 kategorií bez ohledu na to, jedná-li se o chlapce či děvčata.
1. kategorie do 10 let
2. kategorie 11–12 let
3. kategorie 13–15 let
Kromě již klasických disciplín jako je stavba přístřešku nebo lanová lávka, přibyli tentokrát i stanoviště s poznáváním ptáků, určováním pohoří a řek na slepé mapě, poznáváním souhvězdí, první pomocí a podobné záludnosti, se kterými málokdo počítal.
Večer byl zapálen slavnostní oheň, na kterém Galén povídal na téma Jaroslav Foglar a já. Tady se také všichni dozvěděli výsledky dopoledních i odpoledních soutěží a závodů.
Dopolední soutěže vyhrála Skipinova skupina a odnesla si za to dort.
1. kategorii vyhráli kluci ze Sefogy (Vlci - Kolja, Ondra a Vítek), 2. a 3. kategorii děvčata ze Sefogy (Modré Sojky Chichťa, Jana a Budulínek a Amazonky Špunt, Sluníčko a Žužu).
Mezi vyhodnocováním se zpívaly písničky, udělovaly březové lístky, a každý oddíl měl k ohni připravený svůj program.
V neděli ráno jsme si zahráli poslední hru - Monstra (členové skupinek ze svých těl stavěli např. žirafu, tee-pee, auto apod. a ostatní hádali co představují). A pak už nastalo velké balení. Tady se nám stala taková nemilá příhoda. Zrovna jsme seděli v tee-pee a probírali nastávající tábor, na který jsme měli nachystanou celotáborovou hru na téma Starověké Řecko. Zrovna jsme se bavili o bohyni Héře, když na nás spadlo tee-pee. Naštěstí to odnesly jen 2 tyče (zlomenina) a moje hlava (boule).
Tento sraz navštívily oddíly KČT Nivnice, Puštík Valtice, Medvědi Němčice, Táborový oheň Podivín, Vlčia svorka Bratislava, Dráčata Uherský Brod, Tony z Polichna, Mara, Scota, Sidi, Šurka a Jirci z Ratěk a samozřejmě Galén.